Erasmus se nám blíží ke konci. A než úplně skončí, budete si tu číst pár bilancujících zpráv. (který se mi teda fakt chtěj psát...to bude nostalgický a patetický, že to svět neviděl). Jedna z těch zpráv bude takový mini interview s každou z nás. První je rozhovor s Bárou.

M: Co se ti jako první vybaví, když se řekne Erasmus?

M: A když se řekne Slovinsko?

M: Myslíš, že bys tady dokázala žít? Zklamalo tě Slovinsko v něčem nebo vůbec ne?

M: A co naše drahá Ljubljana? :)

M: Pěkný. Chceš se vůbec vrátit tam kam patříš? :D Brno, Bystrý, ČR...Jak moc těžkej návrat do reality očekáváš?

M: Dokážeš říct 3 největší zážitky, který si odsud odvezeš a na který nikdy nezapomeneš?

M: A něco na co bys radši co nejrychlejc zapomněla?

M: Makumba ne? :D (Bářina, řekněme, dost kontroverzní spolubydlící)

M: Ok. A nějaký konečný vyjadření...doporučení, nedoporučení Erasmu?

M: Dík. ;)

B: rádo se stalo

To nejde se nepochlubit...to prostě nejde...Na Erasmus budeme vzpomínat ještě hoooooooooodně dlouho, protože těch setkání, potkání a poznání co tady proběhlo, se už fakt nemůže nikdy opakovat.

Vážené studentky a studenti,
pokud půjde vše dobře, měl bych být od Po 25. 5. do Ne 31.5. na návštěvě v
Lublani. Rád bych se s vámi na chvilku někde setkal a poptal se vás, jak se vám
ve Slovinsku líbí. Jelikož pojedu vlakem, nemůžu vám, bohužel, přivést soudek
piva či vína aj. příjemné pozdravy z domova (tlačenka, smažák). Máte-li nějaké
pěkné místo (zahradní hospůdku apod.) v Lublani či okolí a chuť se na chvilku
setkat - napište mi. Zatím mám program na Út dopoledne a St celý den.

S pozdravem

J. Trna
váš děkan

Tak se na to podívejme...:)

Květen je fakt šílenej. Všichni jsou furt ve škole, píšou nějaký písemky a musej se učit. My teda samozřejmě ne :), ale to, že tím jsou postiženi ostatní, na nás má samozřejmě taky určitý dopad. Já ani vlastně nevím, o čem pořádně bych měla psát. Nenapsala jsem už tolik vejletů a akcí, že vracet se k nim nemá cenu. A hlavně. Každej jeden, od prvního do posledního, byl tak děsně moc SKVĚLEJ, že bych těžko hledala slova. Přesně s tímhle jsme na Erasmus jely...vidět a zažít co nejvíc. A budeme vidět a zažívat až do konce, to mi věřte. Třeba zejtra jedeme s Kačou na Soču, na rafty. Kdybyste neměli v Čechách tak hnusně :P, ale měli těch 30°C jako my, taky byste hned jeli a doufali, že se do tý nádherný ledový vody vyklopíte. :) A nebo příští tejden. To nás čeká mega big vejlet do Alp s naším učitelem na mountainiring (furt nevím, jak se to píše), kterým zakončíme tento předmět za 8 kreditů. A to si teda pište, že to bude zážitek. 3 dny v horách...Alpách...wow. Na Triglav prej teda nepůjdem, páč tam je ještě o mnoho víc sněhu než by naše netrénované nožky zvládly, ale min. 2000m to mít bude. :)
Bude to těžký, se vrátit domů...tady to je poslední dobou nějak moc skvělý.

DO PYTLE...málem jsem zapomněla na největší událost tohoto tejdne. Lucka má od pondělí novou spolubydlící. :D Fakt už nevím kolikátá to je, ale nebojím se říct, že 3 tejdny jsou dost dlouhá doba na to, aby se tahle odstěhovala a přišla jiná. :D

Na nějaký články to zatím moc nevypadá...omlouvám se...ale nějaký moje kecy stejnak nikoho nezajímaj a všichni chtěj vidět jen fotky. :) Jako ráda bych se k tomu napsání dostala, ale nic nemůžu slíbit. Tak si zatím užijte naše poslední opravdu vydařené výlety a akce!

Bratislava & Vídeň
Skvělý, skvělý, skvělý...velmi mezinárodní, velmi pohodový, velmi kulturní...únava největší, hodně ponocování, hodně peněz, ale k nezaplacení!

FOTKY zde

Omlouvám se všem, který tu čekaj zprávu o :Bratislavě, Vídni, Benátkách - Giro d'Italia, posezení s Matyáškem, 3. příběh, shrnutí 3. měsíce nebo něco úplně jinýho (třeba to, jak se nám svírá srdce při pomyšlení, že přesně za měsíc, touhle dobou budeme spát ve svých českých postelích :'(... ) Buďto nemám čas nebo se mi nechce...takže prosím o strpení...Ale fotky sem dám, ať aspoň trochu zdejší úžasnosti pochytíte a pocítíte. :)

Anyway. Náš odjezd proběhne 12.6.2009...takže doma připravte slavobrány a červený koberce, svíčkovou a Kofolu, protože jinak se hned otáčíme na podpatku a jedeme zpátky. :)

Na další den jsme měli objednanýho průvodce a naplánovanou prohlídku tzv. Tunelu. Vyjet jsme měli v 10:00, ale jak se stalo (ne)dobrým zvykem tohoto výletu, vyrazili jsme asi až v 11. Průvodkyní nám byla slečna, asi stejně stará jako my a než jsme k onomu tunelu dojeli, vyprávěla nám spoustu a spoustu věcí o válce, jak ona sama to prožívala, jaký to má dodnes následky...No nevím jak vy, ale já s Luckou jsme s hanbou museli přiznat, že stěží víme, že nějaká tříletá válka v Sarajevu byla. Srbové obklíčili celý Sarajevo (a protože to leží mezi horama, nedalo jim to moc práci) a obyvatelé nemohli tam ani zpět. Jediná "úniková" cesta bylo letiště. A tak se Sarajevané rozhodli, že si pod ním vykopou tunel, kterým budou prchat lidé, přicházet vojáci, proudit zásoby. Tunel má 800 m a kopali ho 4 měsíce. My jsme teda navštívili jen posledních zachovalých 25 metrů a muzeum, který vytvořila rodina, vlastnící pozemek. A byla to síla. Ještě nikdy nikdo z nás nebyl tak blízko válce...a tady ta válka dýchala úplně ze všeho...z rozstřílenejch domů, zničenejch chodníků, vyprávění pamětníků. Byl to opravdu velkej zážitek...pro mě z celýho Sarajeva největší.
Pak jsme jeli do obrovskýho parku, kde jsme se procházeli, užívali si sluníčka a snažili se přestat myslet na to, co jsme se dozvěděli v tunelu. Cestou zpět jsme zažili řešení problémů "alá jsme v Bosně"...náš autobus totiž nemoh vyjet z parku, protože auta parkovali po obou stranách cesty a on se tam jednoduše nevešel. Tak se řidič rozhodnul, že to nejvíc překážející auto jednoduše trošku přemístí. Této akce se zúčastnila většina chlapců a dívky v autobuse je mohutně povzbuzovaly...a povedlo se...normálně takhle odstranili dvě auta (a jedno shodili skoro do příkopu :) ). Nakonec jsme se jeli podívat na město z vrchu. A pak byl opět rozchod.
Takže jsme se nejdřív najedli (burek) a pak se chtěli jít podívat do mešity. Tam se bohužel nemohlo, páč měli mši/bohoslužbu nebo nevím co a tak jsme se rozhodli vrátit pozdějc a mezitím se jít podívat na hřbitov nad městem. Procházka to byla příjemná, do kopce, nestresující (i když někteří pánové měli nějaký námitky, že to je moc daleko a do moc do kopce a blabla :) ) a do města jsme se vrátili přesně tak, abysme mohli jít konečně, poprvý v životě, do mešity. Holky si zakryly vlasy vším co bylo po ruce, zuli jsme si boty a byli jsme uvnitř. Tam nic moc speciálního nebylo. Jen koberce na modlení, vyzdobenej strop a něco jako kazatelna...přesto to byl další z velkých momentů výletu.
Večer byl věnovanej party. Nejdřív byla velká nelegální preparty v hotelu a pak se jelo do nějakýho klubu. Ten byl přecpanej k prasknutí, ale hráli tam normální hudbu, takže jsme zůstali...a já pak už nevím, co se dělo, páč se mi udělalo špatně a tak už jsme trapně v jednu jela do hotelu spát. Ale dle vyprávění ostatních to byla bouřlivá noc, kdy se po návratu z klubu všichni sešli na jednom pokoji, povídali, popíjeli a to někteří tak dlouho, že místo do postele se přemístili rovnou na snídani. :)
V neděli byl zase rozchod (ano hlavní centrum Sarajeva známe teď opravdu dobře :) ), kdy jsme dokoupili suvenýry, utratili zbytek bosenských marek a my s Luckou potkali naše český kamarády. :) A pak už jen nudná, deseti hodinová cesta zpět domů...do upršený Ljubljaně.