Všichni si ho všimli už u autobusu, protože mezi ně vůbec nezapadal. Asi tak 40 letý Ind. Díval se divně a tak se mu většina dívek vyhýbala a málokdo chápal, co na tomto výletě pohledává. Okolnosti, které vedly k pointě tohoto příběhu jsou nejasné a každý má svou vlastní verzi. Já se budu držet té, že náš milý Ind si připadal osamělý a tak pil a pil a pil až si dal přesně tolik, kolik potřeboval a začal být velmi spokojený. Tady se musím na chvíli zastavit. Jak jsem se totiž později dozvěděla, Indové mají takový zvláštní zvyk, že když jsou spokojení, udělají velkou potřebu někde doprostřed místnosti. Je to opravdu zvláštní zvyk. Ale zpět k našemu Ashokovi. Jak jsem řekla, byl opilý a spokojený. A tak se rozhodl, že svou spokojenost nějak zpečetí...a asi není těžké uhádnout, pro jaký způsob se rozhodl. Myslím, že jeho spolubydlící nebyli moc nadšení, když to viděli. :) A ještě míň nadšení byli, když se Ashok nemohl udržet na vlastních nohách a tak si své ručky vymáchal ve svých hovnech. A pak si představte chůzi opilého člověka...většinou si není moc jistý a nemá moc stabilitu a tak se musí opírat o stěny. No co vám budu povídat. Smradu všude bylo, že se to nedá popsat.
Tenhle příběh má spoustu verzí. Jedna třeba vypraví o tom, že se nevydělal doprostřed místnosti, ale do postele. Ale já myslím, že to není vůbec podstatný...uklízečky nás musely nenávidět tak jako tak. :)