Pokusím se být stručná, ale výstižná, abyste i vy doma u svých počítačových obrazovek měli z tohoto příběhu stejně intenzivní zážitek jako my, kteří už jsme to minimálně dvakrát slyšeli na živo.

Jednoho brzkého (velmi brzkého :) ) březnového rána se 4 frantíci, ne zrovna ve střízlivém stavu, rozhodli, že si tak trošku zazávodí. Měl to být zábavný závod spočívající v tom, že se ve dvojicích měli co nejrychleji přemístit do Záhřebu (Lj - Zg cca 60 km). O první skupince vám můžu říct jen tolik, že se jim to bez větších potíží povedlo. Ta druhá je ovšem mnohem zajímavější...a to nejen proto, že se jim to ani zdaleka nepovedlo, ale hlavně proto, že to jsou úplný troubové. :) Proč? No tak za prvý se na SI- HR hranicích rozhodli, že nepůjdou přes hranice, ale vezmou to lesem a pak přes hraniční řeku. Zábava ne? V březnu. Svlíkli se, oblečení si svázali do ranečku a s jednou rukou nad hlavou se pokoušeli plavat. Clémovi to došlo v půlce, jak hloupej nápad to byl a že mu nestojí za to, plavat ještě takovou dálku...a tak to otočil. Olivierovi asi nic nedošlo a tak plaval dál. Na druhým břehu se jen svalil do trávy a usnul. Jenomže mu nebyla dopřána pokojná noc. Za chvíli ho totiž vzbudili policajti, kterým bylo z nějakýho (fakt nepochopitelnýho :) ) důvodu podezřelý, že viděj v březnu na břehu nahýho člověka. Tak chtěli, aby se legitimoval. A zde přichází "za druhé". Oni si totiž jen úplný troubové nechávaj svoje doklady doma, když se rozhodnou dělat vejlet za hranice. Takže chudák Olivier putoval do chorvatské věznice. Už si asi představoval ty nejhorší scénaře toho, co může následovat...ale to, co ho čekalo v cele, určitě nečekal, (moje oblíbená část ;) ) páč se tam setkal s Clémou, troubou číslo 2. :) Takže se tak pěkně potkali a strávili prý kraptě nepříjemných 23 hodin se svými bosenskými spoluvězni. Pak za nimi tedy přišli policajti s návrhem. Buďto zaplatí každej 2000€ a nebo si to odpykaj natvrdo 14 dní. Ani s jednou nabídkou chlapci samozřejmě nesouhlasili a tak se chvíli dohadovali a nakonec to dopadlo tak, že je teda pustěj ale nesměj rok do Chorvatska a zaplatí 200€. Ty ale neměli samozřejmě u sebe a museli nejdřív zavolat do Lublaně a kámoši jim je museli přivízt, takže se jim ten spontánní vejlet protáhnul tak na dva dny a kousek. :)
Sečteno a podtrženo...pokud chtěli mít z Erasmu nějakej zážitek, tak tenhle asi těžko něco překoná. :)

Dodatek první:
francouz: Luke, můžeš se prosím podívat, kdy děláme zkoušku?
Luke: Ty vole Bežé, vždyť jí máte dneska!
francouz: Cože, jak to je možný???
Luke: Ty vole, kolikrát si na tý hodině byl??? Máš nějaký materiály???
francouz: Do prdele ani jednou, vždyť ten kurz začal před dvěma tejdnama, sem netušil, že bude končit tak brzo!

Dodatek druhý:
introduction: Lukáš, Šárka, Vlastík, Daniela a Joseph (řidič) mají za tři hodiny jet na výlet do Kosova.

Joseph telefonuje: Luke...promiň...ale právě mi uletělo letadlo (byl na dovolený doma ve Francii) a další mi letí až za dva dny...fakt sorry!
Lukáš: Ty vole, jak ti mohlo uletět letadlo???
Joseph: Když já jsem potřeboval strašně na záchod!

Lukáš (když nám to vypráví): Tak to chlapec doslova prosral!