Jelo nás asi 46. Z toho 40 holek a 6 kluků. Ano nadšení Mirči a Lucky nebralo konce...Juchů konečně se můžeme cejtit jako v doma-v Brně-na peďáku...zase samý holky. Ale tentokrát se nás dívčí společnost netýkala. Z těch 6 kluků jsme tři naštěstí dost dobře znali, takže jsme celou dobu byli s nima. Výhody, jako placení taxiků za nás asi nemusím moc zmiňovat :), ale my jsme byly hlavně rády proto, že jsme se v takový divočině, jako Sarajevo stále ještě je, nemusely pohybovat jen samy dvě holky...to by bylo nejen nepříjemné, ale hlavně i nebezpečné.
Vyjeli jsme v 22 z odporně upršené Ljubljany a do Sarajeva jsme přijeli v 8 asi. Krásné slunné ráno jsme strávili na odporný benzínce s tureckým záchodem a pomalým číšníkem, takže jsem neměla svoje ranní kafe. Důvod? Přijeli jsme moc brzo a v Sarajevu bude všechno zavřený.
Do samotného Sarajeva jsme dojeli asi v 10 a hned se nás ujal nějakej průvodce, kterej měl potřebu nám sdělit historii Bosny a Hercegoviny asi od 14.století s čímž teda u mě fakt neuspěl. :) Když se teda asi za hodinu vykecal, šli jsme na brzký oběd na typické bosenské čevapčiči. Je to úplně jiný než u nás. To maso dávaj do pita kapsy, vedle daj cibuli a jakejsi sejr, kterýmu říkaj kajmak. No náš hybrid mi chutná víc. Po obědě jsme dostali rozchod. My to vzali po hlavní dolů a skončili v parku, kde jsme odpočívali a těšili se na hotel, sprchu a postel. A že se bylo na co těšit! Úúúúú...moje první bydlení v hotelu dopadlo velmi slušně...Vybrali nám *** Hotel Grand a my si mohli vybrat, jestli chcem jednolůžák nebo dvoulůžák. Pro mě a Lucku existovala samozřejmě pouze druhá možnost. :) To se to spalo...krása, krása. Po šlofíku jsme se přidaly opět ke klukům, poprvý zažili divokou jízdu taxíkem (nejlevnější dopravní prostředek tam...pro jednoho stála cesta do centra zhruba 15 Kč) a prošli si důkladně starý město. Večer nás čekala typická bosenská večeře, v typickým bosenským podniku s typickou bosenskou živou hudbou. Ehm. Na to, že to byla nejdražší večeře mýho (a asi i všech ostatních) života, jsem očekávala něco mnohem víc. K jídlu jsme dostali různý druhy masa na jednom podnose pro jeden stůl, podnik to byl nejdražší v Sarajevu, velkej jak kráva, s podivnejma existencema a nic moc luxusního teda...a hudba...čtvrt hodiny vám to přijde vtipný...pak už doufáte, že to skončí. Zklamalo nás to. A pak když jsme chtěli jít do klubu, tak jsme prochodili asi celý Sarajevo a houby našli. Tak jsme šli do hotelu a měli party tam...a někteří hodně dlouho. :)

V pátek nám skončila 3 týdenní praxe ve slovinských školách. Já osobně si myslím, že to je jeden z mála předmětů který nám opravdu k něčemu jsou a tak možnost zapsat si praxi i tady ve Slovinsku jsem více než uvítala. Čekala jsem od toho, že uvidím trošku jinej způsob výuky, jinej systém školství a celkově, že to bude nezapomenutelná zkušenost. A to teda byla. :)

Za prvý jsem si nemyslela (budu psát všechno jenom za sebe...i když myslím, že holky maj podobný zkušenosti a pocity), že uvidím až tolik rozdílů...přece jenom nás dělí jen nějakejch 500 km. Je několik věcí, kterých si všimnete hned během prvních několika minut. Za prvý, že škola začíná v 8:30! Jo, jo, tady to jde. :) Ale maj pak jen 5 minutový přestávky a pak (myslím) jednu 20 minutovou. Pak, že děti nenosej normální bačkory, ale něco jako takový "baleťácký cvičky" a v těhlech cvičkách pak i děti na 1.stupni cvičej...no nevím...sice to je asi praktický, ale nějak mi furt připadalo, že to je docela nebezpečný a nezdravý. Dál tu maj vymyšlenou úplně famózní věc. Svačiny si nenosej z domu, ale rodiče jim k obědům zaplatěj ještě svačiny a ty jim pak připravujou kuchařky ze školní jídelny. Děti ty svačiny pak nevyhazujou, nikdo nikomu nic nezávídí a ještě ke všemu to je vyvážený a dost pestrý. V mojí škole sem zažila například svačiny: chleba + tvaroh + mrkev + čaj, jogurt + bulka + nektarinka + eidam, chleba + vajíčko + jahody + čaj....atd. To mi přišlo opravdu skvělý (a taky bylo skvělý, že jsme se z toho najedli i my). Děti měly o povinnost navíc (služby na odnášení a přinášení svačin do tříd...už od prvňáčků) a ještě se slušně a zdravě najedly. :) Další úplně neskutečnej a šokující rozdíl je v první třídě. Oni tady totiž taky před dvěma rokama měly reformu školství. Ale ta jejich vypadá, že opravdu něco změnila. Do tý reformy byla totiž povinná docházka 8 let. No a po ní to zvedli na 9 jak u nás. Jistě si dokážete představit co se stalo...zničeho nic maj učitelky najednou rok k dobru a výuka se tak může víc rozmělnit. A to je právě vidět v tý první třídě, která je spíš něco mezi školkou a školou. Děti si převážně hrajou...jako, že fakt hrajou (třeba půl hodiny v kuse) a sem tam si něco řeknou. A aby to nebylo pro pančelku tak náročný, tak má k ruce ještě učitelku-pomocnici. No já nevím. Furt se nemůžu rozhodnout, jestli to je dobrý nebo ne. Protože to co se v tý 1.třídě dělo, byla fakt jen taková jedna velká hra, kterou by zvládnul každej, pedagogikou nepolíbenej a aspoň trošku schopnej, jedinec. Paní učitelky dětem se vším (i s úplnejma maličkostma) pomáhaly a byly spíš jako jejich velký kamarádky. No a když k nim děti chodily a věšely se na ně a objímaly je a paní učitelky je třeba chovaly jak miminka...to bylo na mě opravdu příliš. :) Ne vlastně ještě mnohem horší pro mě bylo, že je děti oslovovaly křestním jménem. Jako volat na mě můj žák "Miriam pojď se mi na to podívat.", tak dostanu osipky. Ve druhý třídě už k tomu teda přidaly i tu "učitelku"...ale stejně...představte si, jak na svou třídní voláte "Učitelko potřebuju na záchod." Klidně si myslete, že jsem krutá osoba a nemyslím na chudáčky vyděšený prvňáčky a jejich city...ale tohle je úplně proti tomu, co se v pedagogice učíme. Učitel má bejt NEJDŘÍV autorita a pak až kamarád. Naopak to moc nefunguje...zvlášť když už si to poděláte v první třídě. :) No opravdu se těším, až si o tom s paní docentkou Horkou pohovoříme, protože já jsem velmi zmatená...protože ve Slovinsku jim tenhle způsob nějak zatraceně dobře funguje. Děti jsou chytrý, vnímavý, nejsou pozadu, ve 4.třídě zvládly naší hodinu, kdy jsme na ně celou dobu mluvily anglicky bez nejmenších problémů...Nevím, kde se u nás stala chyba.

No to bude asi vše...Jako řeknu vám, že už jsme rády, že to skončilo. Zkušenost to byla meganejvětší a rozhodně nejpřínosnější z celýho slovinskýho "studia" tady. Ale vstávat skoro každej den o půl sedmý??? FUJ! :D

Erasmus je zábava. A lidi, který jsou na Erasmu jsou zábavný. A někdy prožívaj dost neskutečný příhody a vy jen posloucháte a říkate si "Cože??? To snad ani nemůže bejt pravda!". Chci vám představit 3 nejvíc neuvěřitelný, nejvtipnější a nejdokonalejší příběhy, který jsme (zatím) slyšely.

Jirka P., Peťa, Monča a Jirka Š. jeli na Erasmus do Ljubljany a jeli tam vlakem. Cesta byla dlouhá a nudná, ale všem bylo jasný, že tam někdy dojet musej. A bylo to tak. Byli kousek od Ljubljany a nacházeli se právě v tom okamžiku, kdy je čas na to, začít zavírat krabičky se svačinou od maminek, nandat si boty, dojít si na záchod, oblíct si bundu a SUNDAT KUFRY. Protože je Jirka P. velký džentlmen, neváhal a pomáhal Peťe s jejím megakufrem. Když v tom najednou vlak zastavil. Cestující vyrovnaný v uličce nechápali "Vždyť tohle ještě není Ljubljana." Inu cestující nechápali, ale naše čtyřka věděla moc dobře. Jirka totiž zatáhnul za nouzovou brzdu a zastavil tak vlak. Všem se rozklepaly kolena, před očima se jim míhalo jejich stipendium, které bylo najednou nějaký nedostatečný (ať už na pokutu, či na 4 měsíční život v Lj) a čekali, co bude. Vlakem (vůbec ne zmateně) pobíhali lidi od železnice a hledali problém. Nakukovali do kupéček a hledali uvolněnou záchrannou brzdu. A nic. Nic? No jo. Jirka měl takříkajíc štěstí jak svině, páč se mu nějak podařilo nepoškodit brzdu. Tak se vlak rozjel a za chvíli byl v cílový stanici. Tam už čekala četa, připravená přijít tomu zastavení na kloub. Nicméně naši 4 milý skoro Erasmáci na nic nečekali a vypadli z vlaku tak rychle, jak jen jim to jejich tunový zavazadla dovolily. A dobře udělali, protože když se naposled podívali na svůj vlak, k jejich kupéčku se řítil dav rozhněvaných zřízenců, odhodlaných ke všemu. Oddechli si...jejich stipendium bylo zachráněno. :)

Dobře...ta předposlední věta je trochu přehnaná :) Ale takhle nějak to určitě bylo. A jestli ne, tak mě někdo ze zmíněné 4 jistě opraví. ;)

Opravdu jen ve zkratce popíšu co se zhruba dělo (Zaprvý protože jsem hodně věcem nebyla přítomna. Za druhý, protože jsem celkem ve skluzu s psaním článků. A za třetí protože už bych měla začít psát i něco do školy).

No vím, že Lucka s rodiči byla na Bledu, Bohinji a ve Škofje Loce. Rodiče jí přivezli spooooooooooustu jídla (taky jsme něco dostaly a bylo to dobrý a děkujem ;) ) a jiných věcí, popovídali si, prošli se po Ljubljani, zašli na večeře.
Bára s rodinou byla v Benátkách, Piranu a pak na dvoudenním vejletu kolem řeky Soči...Tomuto výletu jsem sice přítomna byla, ale bylo by to nefér vůči ostatním vejletům, psát něco víc, takže se musíte spokojit s tím, že to bylo nepopsatelně krásný a moc jsme si to užili. :)

Teď v pátek přijely holky. Protože byly moc unavený z cesty, protože jim vyhovovalo válení se v posteli a protože počasí si z nás dělalo dost velkou srandu, stihly jsme vidět jen hrad a Tivoli park a centrum. Poseděly jsme taky v kavárničce a v neděli jsme našly OTEVŘENOU (koho by napadlo, že v neděli nebudou mít v hlavním městě otevřenou ani jednu restauraci???) pizzerku, kde jsme se výborně najedly. Hodně jsme kecaly, vínko popily, Ivča našla konečně někoho, kdo si troufnul na to, obarvit ji vlasy a všichni byly spokojený. :) Už se těšíme, až se zase všechny potkáme v Brně. ;)

A to je všechno. Co se týče lidí toužících nás navštívit, velmi bych doporučila, aby si rychle vybrali termín...Ono totiž už moc termínů na výběr není. Ve skutečnosti už to jsou jen tři volné víkendy, z nichž minimálně jeden až dva potřebujeme na plánované výlety. :D Ale rády tu uvítáme jakoukoliv návštěvu a možná i některý věci kvůli návštěvám přesuneme nebo změníme. ;)

Lucka mi právě sdělila, že se jí odstěhovala spolubydlící. Nevím teda jak vám, ale mě to přijde tak vtipný, že si to zaslouží okamžitý zveřejnění.

Počítejte se mnou. První byla Jasmína. Pak asi na tři dny to byla Petra. Pak si tam přišla Turkyně, že jako by s ní měla bydlet, ale že by radši bydlela se svou kamarádkou, jinou Turkyní. Tak se nám Lucinka ochotně a kvapně přestěhovala...a ani ne po dvou tejdnech ji I TATO spolubydlící opouští. :D :D :D :D No jako my si nestěžujem, my si rády chodíme k Lucce posedět, a na jídlo a přespat. A čím víc místa tím líp...to jen chudák Lucka má dojem, že je zakletá. :D :D :D :D :D

...praxe...
...Velikonoční vejlety...
...fotky...
...možná i něco navíc...

!!!UŽ BRZY!!! :D

Je co rekapitulovat? Je o čem psát? Určitě jo. :) Je přece děsně zajimavý, že Lucka se teď v pátek přestěhovala, ne? :) Nevím, jestli jsem psala, že po Jasmíně se ji tam nastěhovala nějaká Petra, která tam vydržela asi jen 3 dny a pak byla prostě pryč? A my tak měly naprosto dokonalé místo k vzájemnému se scházení. To vše vzalo zasvé, když nám Lucka v pátek napsala, že ji máme pomoct se jít stěhovat. Na pokoj ji totiž přidělili turkyni. Ale turkyně nechtěla bejt s Luckou, chtěla bejt s jinou turkyní. A Lucka nechtěla bejt s turkyní, chtěla slovinku, která bude jezdit na víkendy domů. Takže si vyměnily s druhou turkyní pokoj, Lucka si dala věci o dvoje dveře dál a čeká, kdy jí do pokoje strčí hlavu nějaká nádhera, která bude asi hodně překvapená, že tam má spolubydlící. :D
Nebo co taková Ivča, který se včera odstěhovala jedna z jejích dvou spolubydlících....kterou nikdy předtím neviděla (ta druhá už tam prej taky tři tejdny nespala). :)
Máme to tu prostě pestrý. :)
A nejpestřejší to minulej měsíc bylo hodněkrát. Na pomyslném vrcholu se určitě umístila návštěva z Čech, bramboráková party a fotbal v Mariboru. Doufám, že v tomto duchu budeme pokračovat i nadále...zatím to tak vypadá.

Protože se mi žádná rekapitulace psát nechce :), myslím, že je načase vám opět přiblížit některá fakta našeho života tady. Jako nejvhodnější téma se mi momentálně zdá JÍDLO. O tom, že nakupovat v € je drahý se asi moc rozepisovat nebudu...i když...stále znova a znova mě překvapuje, když dělám běžnej nákup (pečivo, zelenina, mléčný výrobky...) a stojí mě to třeba 10€. A dělat takovej nákup 2x tejdně je náročný jak finančně, tak psychicky. Proto jsme všichni Erasmus (i ti, co doma normálně platí € ) nadšení z místního vysokoškolského systému stravování. Jede se tu totiž na bony. Na každej měsíc máme možnost si koupit tolik bonů, kolik je pracovních dnů. A vzhledem k tomu, že bon platí do takřka každý restaurace, fast foodu nebo menzy ve městě a je + - o 50% levnější než je normální cena jídla...dost se to vyplatí. Ale to není zdaleka vše. Místní vláda si je asi dobře vědoma toho, že student toho spráská hromadu a potřebuje spoustu energie na učení...a proto vás v žádný restaurci neodbydou pouhým hlavním jídlem. Studentské menu většinou obsahuje několik částí. Nejobvyklejší je menu složené z polívky, hlavního jídla, salátu (kterej si v hodně restauracích můžete namíchat sami u salátovýho baru), dezertu (ovoce) a pití (vody). A to mi věřte, že najíst se v Mekáči za 2,30 € je za normálních okolností nemožný...ale s bonem? V pohodě. Nebo naše oblíbená Šanghaj? Pro studenty samoobsluha? Nabrat si ue švédskýho stolu co chci, kolik chci a kolikrát chci? Žádnej problém. :) Malá nevýhoda je, že když si bony kupujete musíte přesně říct do jakýho stravovacího zařízení ho chcete...což je hlavně ze začátku celkem problém, když nevíte, kde dobře vařej a tipovat z dvouset položkový nabídky je celkem risk. Ale my už jsme v za vodou. :) My na náš Slorest, Šumi, La Storii, Foculus, Mekáč, Šanghaj, Fresco, Emonskou Klet, Tvojich 5 minut a Halo Katru (poslední dvě hodláme vyzkoušet tento tejden....ale všichni jsou z toho tak nadšený, že to nemůže bejt špatný :) ) nedáme dopustit. ;)



Olalá...zejtra nám začíná praxe a všechny se moc těšíme, až uvidíme jak to chodí jinde. Určitě budem informovat...
Pěkné jaro vám i nám přeji. ;)