Erasmus je zábava. A lidi, který jsou na Erasmu jsou zábavný. A někdy prožívaj dost neskutečný příhody a vy jen posloucháte a říkate si "Cože??? To snad ani nemůže bejt pravda!". Chci vám představit 3 nejvíc neuvěřitelný, nejvtipnější a nejdokonalejší příběhy, který jsme (zatím) slyšely.

Jirka P., Peťa, Monča a Jirka Š. jeli na Erasmus do Ljubljany a jeli tam vlakem. Cesta byla dlouhá a nudná, ale všem bylo jasný, že tam někdy dojet musej. A bylo to tak. Byli kousek od Ljubljany a nacházeli se právě v tom okamžiku, kdy je čas na to, začít zavírat krabičky se svačinou od maminek, nandat si boty, dojít si na záchod, oblíct si bundu a SUNDAT KUFRY. Protože je Jirka P. velký džentlmen, neváhal a pomáhal Peťe s jejím megakufrem. Když v tom najednou vlak zastavil. Cestující vyrovnaný v uličce nechápali "Vždyť tohle ještě není Ljubljana." Inu cestující nechápali, ale naše čtyřka věděla moc dobře. Jirka totiž zatáhnul za nouzovou brzdu a zastavil tak vlak. Všem se rozklepaly kolena, před očima se jim míhalo jejich stipendium, které bylo najednou nějaký nedostatečný (ať už na pokutu, či na 4 měsíční život v Lj) a čekali, co bude. Vlakem (vůbec ne zmateně) pobíhali lidi od železnice a hledali problém. Nakukovali do kupéček a hledali uvolněnou záchrannou brzdu. A nic. Nic? No jo. Jirka měl takříkajíc štěstí jak svině, páč se mu nějak podařilo nepoškodit brzdu. Tak se vlak rozjel a za chvíli byl v cílový stanici. Tam už čekala četa, připravená přijít tomu zastavení na kloub. Nicméně naši 4 milý skoro Erasmáci na nic nečekali a vypadli z vlaku tak rychle, jak jen jim to jejich tunový zavazadla dovolily. A dobře udělali, protože když se naposled podívali na svůj vlak, k jejich kupéčku se řítil dav rozhněvaných zřízenců, odhodlaných ke všemu. Oddechli si...jejich stipendium bylo zachráněno. :)

Dobře...ta předposlední věta je trochu přehnaná :) Ale takhle nějak to určitě bylo. A jestli ne, tak mě někdo ze zmíněné 4 jistě opraví. ;)