V pátek nám skončila 3 týdenní praxe ve slovinských školách. Já osobně si myslím, že to je jeden z mála předmětů který nám opravdu k něčemu jsou a tak možnost zapsat si praxi i tady ve Slovinsku jsem více než uvítala. Čekala jsem od toho, že uvidím trošku jinej způsob výuky, jinej systém školství a celkově, že to bude nezapomenutelná zkušenost. A to teda byla. :)

Za prvý jsem si nemyslela (budu psát všechno jenom za sebe...i když myslím, že holky maj podobný zkušenosti a pocity), že uvidím až tolik rozdílů...přece jenom nás dělí jen nějakejch 500 km. Je několik věcí, kterých si všimnete hned během prvních několika minut. Za prvý, že škola začíná v 8:30! Jo, jo, tady to jde. :) Ale maj pak jen 5 minutový přestávky a pak (myslím) jednu 20 minutovou. Pak, že děti nenosej normální bačkory, ale něco jako takový "baleťácký cvičky" a v těhlech cvičkách pak i děti na 1.stupni cvičej...no nevím...sice to je asi praktický, ale nějak mi furt připadalo, že to je docela nebezpečný a nezdravý. Dál tu maj vymyšlenou úplně famózní věc. Svačiny si nenosej z domu, ale rodiče jim k obědům zaplatěj ještě svačiny a ty jim pak připravujou kuchařky ze školní jídelny. Děti ty svačiny pak nevyhazujou, nikdo nikomu nic nezávídí a ještě ke všemu to je vyvážený a dost pestrý. V mojí škole sem zažila například svačiny: chleba + tvaroh + mrkev + čaj, jogurt + bulka + nektarinka + eidam, chleba + vajíčko + jahody + čaj....atd. To mi přišlo opravdu skvělý (a taky bylo skvělý, že jsme se z toho najedli i my). Děti měly o povinnost navíc (služby na odnášení a přinášení svačin do tříd...už od prvňáčků) a ještě se slušně a zdravě najedly. :) Další úplně neskutečnej a šokující rozdíl je v první třídě. Oni tady totiž taky před dvěma rokama měly reformu školství. Ale ta jejich vypadá, že opravdu něco změnila. Do tý reformy byla totiž povinná docházka 8 let. No a po ní to zvedli na 9 jak u nás. Jistě si dokážete představit co se stalo...zničeho nic maj učitelky najednou rok k dobru a výuka se tak může víc rozmělnit. A to je právě vidět v tý první třídě, která je spíš něco mezi školkou a školou. Děti si převážně hrajou...jako, že fakt hrajou (třeba půl hodiny v kuse) a sem tam si něco řeknou. A aby to nebylo pro pančelku tak náročný, tak má k ruce ještě učitelku-pomocnici. No já nevím. Furt se nemůžu rozhodnout, jestli to je dobrý nebo ne. Protože to co se v tý 1.třídě dělo, byla fakt jen taková jedna velká hra, kterou by zvládnul každej, pedagogikou nepolíbenej a aspoň trošku schopnej, jedinec. Paní učitelky dětem se vším (i s úplnejma maličkostma) pomáhaly a byly spíš jako jejich velký kamarádky. No a když k nim děti chodily a věšely se na ně a objímaly je a paní učitelky je třeba chovaly jak miminka...to bylo na mě opravdu příliš. :) Ne vlastně ještě mnohem horší pro mě bylo, že je děti oslovovaly křestním jménem. Jako volat na mě můj žák "Miriam pojď se mi na to podívat.", tak dostanu osipky. Ve druhý třídě už k tomu teda přidaly i tu "učitelku"...ale stejně...představte si, jak na svou třídní voláte "Učitelko potřebuju na záchod." Klidně si myslete, že jsem krutá osoba a nemyslím na chudáčky vyděšený prvňáčky a jejich city...ale tohle je úplně proti tomu, co se v pedagogice učíme. Učitel má bejt NEJDŘÍV autorita a pak až kamarád. Naopak to moc nefunguje...zvlášť když už si to poděláte v první třídě. :) No opravdu se těším, až si o tom s paní docentkou Horkou pohovoříme, protože já jsem velmi zmatená...protože ve Slovinsku jim tenhle způsob nějak zatraceně dobře funguje. Děti jsou chytrý, vnímavý, nejsou pozadu, ve 4.třídě zvládly naší hodinu, kdy jsme na ně celou dobu mluvily anglicky bez nejmenších problémů...Nevím, kde se u nás stala chyba.

No to bude asi vše...Jako řeknu vám, že už jsme rády, že to skončilo. Zkušenost to byla meganejvětší a rozhodně nejpřínosnější z celýho slovinskýho "studia" tady. Ale vstávat skoro každej den o půl sedmý??? FUJ! :D