Nesuďte nás moc příkře, we are just Erasmus ;) (omluva či výmluva na vše? :) )

První video je z výletu do ŠKOFJI LOKY. Pamatujete na našeho kamaráda Sašu? :)



Druhé video je z naší langoš párty, po které následovala velmi promyšlená hra Člověče nezlob se.




Další dvě videa jsou z nedávné veleúspěšné bramborákové party. A Kači promiň, že jsem se ti postarala o trapas jako Brno. Ale co nadělám, když si ještě nezačala ty videa stříhat. ;)










A pro dnešek poslední video je z přípravy na fotbal...dá-li se tomu ovšem říkat příprava. :)

12:55 a jsem jediná, která je vzhůru. :) A to máme mít k obědu kuře...tak já nevím, co s těma holkama je. Dělaj, jako bysme se vrátili v šest nebo co. :) Takže mi asi nezbývá nic jinýho, než ještě plná zážitků napsat něco o včerejším výletu do Mariboru.

Jely jsme na vejlet a nevstávaly jsme v 5. Neuvěřitelný! Maribor už jsme totiž jednou viděly a tak jsme si mohly přispat a jely jsme vlakem až v 11. Do Mariboru jsme dorazili o půl druhý a tedy práve včas, aby jsme došli na prohlídku nejstaršího vinnýho sklípku v Evropě (snad, moc jsem neposlouchala). Sudy byly obrovský, sklepy taky, ale stejně jsme se nejvíc těšili na ochutnávku. :) Ochutnali jsme tři druhy vína. Traminec, Holandské šedé a nějaký sladký. K tomu jsme přikusovali nachystaný sýr a bagetky. Úžasná záležitost, kterou si všech nás 30 co tam bylo, velmi užilo. :) Prohlídku jsme zakončili v prodejně, kde si většina, za více než sympatickou cenu, pořídila jeden exemplář vína domů.
Když jsme vyšli před sklípek, ozývala se předzvěst věcí budoucích. Všude jsme totiž potkávali české fanoušky a po dlouhý době jsme slyšeli nejedno "ahóóóój" a "čeeeeeeeeeši" a "ty vole" od někoho jinýho než českých erasmáků. :) Protože jsme měli hrozný množství času, každej se ho snažil využít po svým. Někdo šel na prohlídku města, někdo na kafe a na sladici a my jsme šly na večeři. V restauraci bylo ještě víc divný, že se tam všichni bavěj česky a že si tam "chlapy" mezi sebou prohazujou takový ty typický český buranský vtípky. Bylo to divný, ale bylo to veselý. :) Pak jsme se setkaly se zbytkem české výpravy, namalovali si na tváře vlajky a vyrazili směr stadion Ljudski vrt. U stadionu bylo neskutečný množství lidí. :) a když ochranka viděla, že jsme češi, automaticky nás poslala k zadnímu vchodu, kudyma chodili češi. Marně se jim Dan snažil vysvětlit, že nemáme lístky do český sekce. Asi jim to přišlo tak nemožný, že tuhle informaci radši ignorovali. :) Takže jsme prošli vstupem pro čechy. A zábava začala. My jsme totiž opravdu neměli lístky mezi dva a půl tisíce českých fanoušků, ale mezi jedenáct a půl tisíce slovinských fanoušků. Organizátoři se na našich 18 lístků do sekce C nevěřícně koukali, volali jednoho sekuriťáka za druhým a nevěděli, jak nás do tý slovinský sekce na druhý straně stadionu dostat. Nakonec to vyřešili velmi rozumně. Otevřeli zátars mezi slovinskou a českou částí a my dali sbohem českým červeným barvám a šli vstříc slovinským. :) Sekuriťáci nebyli jediní, kdo se na nás nevěřícně koukali. :) Když jsme sestupovali k našim místům, začali se po nás všichni otáčet a ukazovat si na nás a fakt nechápali. Těžko říct, jestli byli víc mimo z toho, že si jde 18 čechů sednout doprostřed slovinskýho kotle nebo z toho, že z těch 18 čechů je 13 holek. :D Ale nic jsme se toho nebáli! Fandili jsme jako bysme byli v český části. A možná ještě víc, protože jsme museli přeřvat ty slovince. Velmi jsme si užívali, když slovinci seděli a byli zticha a my si tam začali poskakovat, mávat vlajkou a křičet "Kdo neskáče není čech, hop hop hop.". Ke konci už jsme některý dost štvali. :)
Jak jistě většina z vás ví, výkon naší repre nic moc. O:O je opravdu slabý. Ale pro nás to byl tak velkej zážitek, že i s tímhle výsledkem se hravě vyrovnáme. Jistě, kdybysme dali gól, atmosféra po zápase by byla jinačí. Ale i takhle to za těch 20€ stálo. Aspoň nás slovinci neměli chuť zmlátit a radši se s náma fotili.
Ale zápasem pro nás tenhle den nekončil. Po něm jsme totiž měli naplánovaný zvláštní setkání s Českou televizí. Dan totiž tak trochu pro Českou televizi - sportovní redakci-pracuje. :) Takže si párkrát zavolal, napsal SMS a do hodiny jsme si povídali s Mírou Bosákem, nějakým Vlastou (slibuju že jméno zjistím :) ) a kameramanem (zjistím taktéž). Bylo to výborný. :) Opět další zážitek do sbírky, kterej jen tak někdo nemá. Fotku máme, fotku dodáme. ;)
No a to už bylo 12. Takže nám zbejvaly jen 4 hodiny do odjezdu vlaku (3 ve skutečnosti, protože se měnil čas). Asi hodinu jsme courali venku a pak už šli na nádraží. Tam jsme asi půl hodiny strávili na schodech a pak díky neskutečnýmu talentu Dana a Aničky, kteří ukecali paní uklízečku, jsme si mohli jít sednout...lehnout :) do vlaku. Ale jakýho! :) Rozdělili jsme se do dvojic, každá si zabrala jedno kupéčko, rozložila si polstrovaný sedačky a leželi jsme si jak králové! Chvíli jsme na sebe ve ztichlým vlaku řvali a pak jsme to zalomili. Co se týče mě, já jsem se probudila jen 2x, když přišel průvodčí a pak 5 minut před zastavením vlaku. No a bylo po vejletě. :) Vylezli jsme z vlaku, podivili se, že s náma jelo tolik lidí, když jsme tam nastupovali úplně sami :) a za deset minut jsme byly, my holky z Vilharjevy (klukům trvalo asi trochu dýl, dojít na koleje) v posteli. A je 13:4O a Kača a Ivča tam jsou stále. :)

PS: Jen co mi Bára dá videa, nahraju je sem, abyste něco z tý atmosféry taky viděli. Takže se sem ještě sem tam koukněte. Fotky samozřejmě taky budou.

Jak všichni víte, právě za sebou máme pár velmi náročných dní. Naneštěstí jejich náročnost byla vykompenzovaná tím, že tu byla spousta milých lidí na návštěvě. Ale dost keců na úvod, stejně vás zajímá to, co jsme dělali.

BRAMBORÁKOVÁ PÁRTY
To napadlo Lukáše, že u něj uspořádáme ve středu bramborákovou párty. My mu na to řekly, že ve středu nikam nemůžem, že nám přijede návštěva, ale že to teda uděláme MY u nás na Vilharjevě. To jsme ale ještě netušily, jakej vzbudíme ohlas. Během dvou dnů, co jsme to vyvěsily na Facebook a pozvaly lidi, se přihlásilo 30 lidí...a to nás začalo děsit. A po nákupu 9 kg brambor a 5 česneků a 15 vajíček jsme se regulérně bály. :) Že toho bude málo, že toho bude moc, že nakonec přijde 40 lidí nebo že jich přijde 10. :) Nicméně. Naše party měla GIGANTICKEJ úspěch! Přišla většina čechů, se kterejma se tu stýkáme a hlavně přišla spousta cizinců, takže jsem tu snad poprvý zažila namixovanou soukromou párty - polovina čechů versus polovina cizinců. :) VELKEJ úspěch. :) Ale co tuto party učinilo nezapomenutelnou, byl příjezd naší návštěvy. Oni si totiž úplně v klídku nakráčeli do tý místnosti, kde jsme všichni byli a kde byla party v plným proudu. A my na ně jen koukaly...a pak dělaly "uáááááá áááááííííí"....a pak se objímali...a pak...pak už smažila pouze Bára a Ivča a ochotne Jirka a Jirka a Pavel, protože my ostatní jsme měly úplně jiný zájmy.
Ještě jednou to musím zopakovat. POVEDLO SE NÁM TO HOLKY!!! Učitelky získaly novej respekt mezi ostatními. :)

PROCHÁZKA LJUBLJANOU
Tak to by asi nešlo, abysme tu měly návštěvu a nešly se s nima podívat na Prešerenův trg, růžovej kostel, trojmostí a ljubljanski grad. :) Bylo to příjemný, jen škoda, že byla velká zima a vítr a tak všichni nejvíc ocenili návštěvu kavárny. :)

PARTY NIGHT
Na bramborákový párty jsme dostaly pozvání na soukromou party na Kardelevje, dorm D. A protože naše návštěva byla zvědavá, jak taková Erasmus noc vypadá, vyrazili jsme. A myslím, že nikdo nelitoval. Mrzelo nás sice, že hned na začátku musela odejít Bára - udělalo se jí špatně...ale když pak Káťa přišla s tím, že je jí líp, party noc mohla začít. :) On to vlastně i pro nás byl novej zážitek. Na party, kde bysme byly jediný češi a kolem jenom cizinci, jsme ještě nebyli (teda kromě Kranjsky Gory :) ). A opět musím říct, že to bylo skvělý. Hráli jsme fotbálek, povídali si, popíjeli vínko...a když se naše společnost stávala hlučnější a hlučnější a přišli na nás securiťáci, zamířili jsme do Piano baru na salsu. Velmi vtipná část byla cesta autobusem. Ale to už tak bejvá. :) V salsa baru jsme tancovali jak o život a pak jsme se najednou, ani nevím jak, všichni sešli venku (což je v takovým počt zázrak) a že se přesunem do Compaňeros. Tam už jsme jak o život netancovali, přesto to bylo velmi dobrý. :) No. Já osobně nemůžu říct křivého slova proti tomutu večeru. VÝBORNÝ!

ŠMARNA GORA
Ráno se některým špatně vstávalo. :) A tak není divu, že jsme se na plánovaný výlet na 3 km vzdálenou Šmarnou Goru (známou též jako "prsa Lublaně" ) vydali až ve dvě. Vylízt na ten "kopec" bylo hrozný! Ale ten výhled pak. Nádhera. Shodli jsme se, že to za ty vyfluslý plíce stálo. Viditelnost sice nebyla úplně nejlepší, hory jsme neviděli...ale i tak, další zážitek do sbírky. Toto náročný odpoledne jsme zakončili neméně náročně. Na večeři jsme si totiž zašli do Šanghaje...a jejich mega porce jsou prostě zabijácký. :)

PIRAN, KOPER
V sobotu jsme vstávali odporně brzo. Naplánovali jsme si totiž výlet na pobřeží Slovinska. A aby to mělo cenu (a protože jim tady ty vlaky moc často nejezděj), vyjeli jsme už v 5:53. Sice se budu zase opakovat, ale opět musím říct, že to stálo za to. :) Ráno jsme navštívili Piran. Rozkošný malinký městečko. Zima a vítr neskutečná, promrzlost veliká...jenomže v létě a teplu byl u moře každej. Ale v šále a rukavicích? Málokdo. Byla to nová zkušenost pro všechny a všem se moc líbila. :) Odpoledne jsme už byli v Koperu. Tam jsme víc než dlouho zkejsli v pizzerii, protože se nám už do tý zimy vůbec nechtělo. Ale pak přišla Danča (naše spolužačka z Brna, která je na Erasmu v Koperu) a ukázala nám všechno podstatný. Koleje, uličky, památky a moře...tam jsme došli zrovna když zapadalo slunce, což bylo hodně příjemný na koukání. :) A pak už domů a spát. :)

ODJEZD
...byl naplánovanej na 11. Takže jsme si dali společnej oběd - VÝBORNEJ guláš od Lucčiný babičky...což mi připomíná, že jsem se zapomněla zmínit o výborným čtvrtečním obědě - svíčkové, taktéž od Lucčiný babičky. Zanadávali si na nespravedlnost celýho světa...bylo nádherný počasí, teplo, žádnej vítr...prostě typický odjezdový počasí...no a...odjeli.

Nevím, jestli má cenu něco dodávat, nějak to hodnotit. Ještě v žádným článku jsem nepoužila tolik superlativů a capslocků. :) A to jsem zapomněla na skutečnost, že nám návštěva dovezla od našich starajících se rodičů NESKUTEČNÝ množství jídla (přesně o tohle jsem naše prosila...o neskutečný množství jídla...a myslím, že nikdo nevystihnul pojem "neskutečný" tak dobře, jako moji rodiče :D ).

Ale...pokud budu mluvit za sebe. Byly to nejlepší dny, který jsme tu zatím zažily!

Jak tu budeme prát, byla otázka, která mě před příjezdem sem hodně zajímala. Obeznámena se situací na českejch kolejích.....dobře brněnskejch...tak jo, se zkušeností z Komárova, kdy se široko daleko nevyskytuje žádná pračka, jsem se i trošku bála. Ale to bylo zbytečný! Na Vilharjevě možná nemáme kuchyňky, ale pračky máme dokonce dvě. A to byla dobrá zpráva. Nicméně vyprat si, není ani přesto jednoduchý. My jsme se o to snažily tento tejden hodněkrát. Klasicky jsme se napsaly na seznam ve 4. patře, nepředpokládaje nic špatnýho. Chyba. Klíč od pračky se už dýl jak tejden pohřešuje. A ani naštvanej vzkaz to nijak nezměnil. Začaly jsme se tedy smiřovat s tím, že budem chodit nahý, protože dostat se k pračce v 1. patře je ještě horší, protože tady ani žádnej seznam není a klíč si prostě musíte najít. Ale stal se zázrak. Jdu si takhle ze sprchy a tam kluk pere. Tak se zeptám, kdy asi tak dopere a kdo má po něm klíč. Řek, že dopere za deset minut a klíč po něm nikdo nemá. NEUVĚŘITELNÝ!!!! A tak jsme dneska praly. Od deseti hodin do půlnoci jsme vypraly 7 várek. A ta kupa se moc nezmenšila, takže zejtra to vidíme na podobný počet...blbý jen je, že musíme do školy...a že na nás za chvíli ten klíč začou vymáhat ostatní. Ale co. Teď pereme MY!!!

Myslím, že Maribor už to má jistý...nedopíšu ho (ale fotky na Picase budou :) ). Stejně si nevybavuju nic co by stálo extra za zmínku...teda kromě toho, že Kača při zpáteční cestě sbalila několik šesťáků a ti s ní chtěli po přestupu tak moc sedět, že upláceli svoje spolužačky bonbónama, hamburgerama a nakonec i eurama, jen aby je pustily na svoje místa blízko Kači. :) Holky se ale nedaly a tak měli chlapci smůlu. Co nás ale ještě překvapilo, jak dobře na svůj věk ovládali angličtinu. Půl hodiny se nás chtěli na něco zeptat a tak si to tam pořád připravovali a pilovali k dokonalosti a asi si mysleli, že jim nerozumíme. Ale my rozumněly a jen čekaly, kdy se teda odhodlaj (protože větu si připravili vskutku dobře :) ). Nakonec se neodhodlali a radši tu větu napsali do mobilu...a úplně bez chyby. Koukali jsme. :)

Jinak co se tak za ten tejden stalo? Zaplatily jsme koleje za dva měsíce, utrácíme peníze pouze za potraviny a vůbec ne za hadry, je tu KRÁSNÝ jarní počasí a furt jsme na nějakejch parties. V pondělí jsme měli soukromou u Ivči na pokoji. A ta opravdu stojí za zmínku. Hráli jsme totiž DOSTIHY a SÁZKY, pustili si k tomu nějakou hudbu a popíjeli sem tam vínko. No a co se tak chvíli po půl jedný nestane? Na dveře zaklepe security boy a že je prej z Rožný Doliny (hlavní ubytovací kancelář) a že na nás dostal stížnost a že se máme ztišit. OK v pohodě. Ráno jsme si teda řekli, že je dost trapný, že někdo na nás rovnou zavolá security a nepřijde nejdřív sám. Taky jsme si řekli, že je dost směšný, že si někdo stěžuje na NÁS a přitom tu jsou obden chodbový párty, mnohonásobně větších rozměrů...ale víc jsme to neřešili, jen jsme to každýmu na potkání říkali jako veselou historku. Ale co se nestalo pak? Ivča našla na stole předvolání do Rožný. A to už nás teda naštvalo. :) Nicméně jsme si řekly, že stejně udělaj jen tytyty a půjdem domů. No a tak jsme tam dneska byly a přesně tak to bylo. Vysvětlily jsme Darince Kabelce (fakt se tak jmenuje :D ) jak to bylo, ona řekla OK, příště buďte potišejc a bylo. Takže žádnej průser se nekonal...ale stejně...jsem dost naštvaná. Speciálně já, který tu slovinci dělaj bordel na chodbě a vedle v recepci každej den. Ale tak snad jsme všichni studenti a není potřeba si dělat naschvály, ne???

Druhá párty byla velká. :) Konala se tady na Vilharjevě a bylo to určený pro všechny slovinské studenty a Erasmáky. A my, jakožto zdejší obyvatelé, jsme neměli moc šanci se nezůčastnit. Dost zvláštní, že na tuhle akci nikdo nezavolal securiťáky. :P

No a víkendové plány moc nemáme. Teda kromě Kači, která tu má na návštěvě celou rodinu. A my ostatní...uvidíme. My se asi budem těšit na příští tejden, kdy nám také přijede návštěva. A přiveze nám spoooooustu jídla. :)

Kdybyste tu byli s náma, tak byste si mysleli, že následující větu si snad ani nemůžu dovolit vypustit z úst :). A přesto. Nemám čas sem zatím napsat o výletu do Mariboru a na Picasu dát fotky. Proto zatím vemte zavděk zprávou a fotkama od Jirky Š. a někdy v budoucnu to snad doplním. :) Odkaz na blog je tady, doufám, že se nebude zlobit (a stejně mám pocit, že já bych to líp nepopsala...takže pak jen doplním nějaké private info).

A zpráva z jinýho soudku...i když ne tak vzdálenýho.

28.3. jedeme opět do Mariboru...ne, že by to tam bylo tak úžasný, ale dneska se klukům podařilo koupit lístky na kvalifikační utkání na MS ve fotbale mezi Českem a Slovinskem!!!!!!!! Uááá...prej během hodiny bylo prodáno 6000 lístků (kapacita je 9000). A sedíme v 7. a 8. řadě. 18 čechů. Ááááá uvidíme Baroše a Jankulovskiho a Ujfalušiho. Těšíme se jak malý, budem strašně fandit a budem v televizi. :) KDO NESKÁČE NENÍ ČECH, HOP HOP HOP!!!!



Myslím, že teď nám bude závidět hodně našich bratrů, otců, dědečků, kamarádů, přátel....ou yes :)

To přímo svádí k nějaký rekapitulaci. :)

Ale nevím, moc se mi do toho nechce. Co bych vám k tomu asi tak mohla povědět, když to tu všechno průběžně čtete?

Škola. To, že do školy spíš nechodíme, než chodíme, je asi jen problém nás 5, jak tak pozorujem...ostatní maj ze školy dokonce i stresy a první zkoušky a písemky. Nu což, my si nestěžujem. :)

Jídlo. Jídlo je velká, velká kapitola sama pro sebe a rozhodně se někdy dočkáte detailního popisu, jak se tu stravujem. A jídelní album taky bude. Hlady rozhodně netrpíme, jen máme trochu problém s tím, že v Mercatoru (spolu se Sparem, jedinej supermarket tady) maj opravdu malej výběr a hodně nám chybí český typický věci jako chleba, svíčková, knedlíky, bramborový knedlíky, utopenci, pořádná šunka, šišky salámu, buchty atd....jen o tom píšu a chce se mi brečet. :) Ještě že brzy začnou jezdit návštěvy a dovážet to, co si poručíme. :)

Nuda. Neexistuje, neznáme!

Zábava. Stále. Pořád se něco děje, něco vymejšlíme...

Stesk. Vůbec. Za prvý na to není čas a za druhý na to nejsou podmínky. Ne, že bysme nevzpomínaly...ale v době internetu to opravdu není aktuální problém.

Nový kamarádi. Ano. :) Nespočet čechů a samozřejmě i cizinci. Bohužel nemáme nějakou multikulturní partu...jenomže to už je jaksi dáno tím, že je nás 5 češek....z toho se těžko dělá nějaká promíchaná stálá společnost. :)

Město. Během jednoho tejdne jsme ho poznaly natolik, že není možný, abysme se už teď ztratily. Je opravdu maličký. A na to, že to je hlavní město teda taky...jak to říct...nevybavený. Vždycky, když chcem něco sehnat, tak s tím máme velký problémy. V centru například není ani jedno elektro. O velkým supermarketu jsem psala. Nábytek a potřeby do domácnosti, bez šance. A tak bych mohla pokračovat. Oni to totiž všechno šoupli na okraj města, do obrovskýho nákupního centra - BTC. Ale komu by se tam chtělo furt jezdit...

Bydlení. To jsem si schválně nechala na konec. Víte, že bydlíme na nejhorších a nejlevnějších kolejích. A zvykly jsme si. :) A zútulnily si to podle sebe (fotky budou na konci ;) ). Ale když jsme včera viděly Lukášovi koleje. úúúúúú. To je luxus, to je nádhera, to by se to žilo. :) Ticho, klid, žádný každodenní slovinský celonoční párty. Vlastní kuchyňka, koupelna i záchod v apartmánu....žádný hodinový chození po chodbách...Tady je ale zase hodně dobrý, že se tu všichni zdraví, neignorujou se (i když mě to teda i po měsíci, dělá stále problém :) ).
Se spolubydlícíma to máme zajímavý. :) Kačina Polona je prej úplně skvělá a moc si rozuměj. Lucčina Jasmína byla výborná, ale dneska se bohužel odstěhovala (z důvodů nesnesitelnejch a neohleduplnejch vedle bydlících slečen). Moje Petra je hrozně přátelská a upovídáná....někdy až moc. :) Ivčina spolubydlící v pokoji za ten měsíc spala asi 3x, takže o ní nc nevíme. No a Bářina Makumba (tak se nejmenuje...to je přezdívka, kterou ji dala Lucka) je tlustá, nekomunikativní, včetně nalezlá s notebookem nebo přítelem nebo obojím na posteli. Inu Bára se asi bude stěhovat, protože to je prej opravdu nepříjemný.

A teď naše pokojíčky. ;)

...ale myslím, že bysme do naší party měly počítat i našeho dalšího kamaráda a tím je - "ach jo prase".
My jsme si už v Brně říkaly, že to s tím "ach jo" dost přeháníme a že to používáme úplně bezdůvodně a kdybysme za každý "ach jo" platily, byly by z nás boháči.
A tak jsem nám koupila naše drahé (brzy bude opravdu drahé :) )"ach jo prase". Navzájem se hlídáme a škodolibě upozorňujeme na každý "ach jo". Takže prase nám těžkne a těžkne a to jsme určily nejnižší možnou sazbu 1 cent. No jo, ale když ho taková Lucka je schopna zásobit 10 centi za dva dny, tak se pak není čemu divit. :)

To je všechno, co jsem vám chtěla říct. :)

A jen tak nenápadně na okraj...myslím, že za chvíli budou do prasátka přibývat i centy za sprostý slova....



PS: To, že tam není podepsaná Ivča, není žádná chyba...Ivča prostě ach jo nepoužívá. :)