12:55 a jsem jediná, která je vzhůru. :) A to máme mít k obědu kuře...tak já nevím, co s těma holkama je. Dělaj, jako bysme se vrátili v šest nebo co. :) Takže mi asi nezbývá nic jinýho, než ještě plná zážitků napsat něco o včerejším výletu do Mariboru.

Jely jsme na vejlet a nevstávaly jsme v 5. Neuvěřitelný! Maribor už jsme totiž jednou viděly a tak jsme si mohly přispat a jely jsme vlakem až v 11. Do Mariboru jsme dorazili o půl druhý a tedy práve včas, aby jsme došli na prohlídku nejstaršího vinnýho sklípku v Evropě (snad, moc jsem neposlouchala). Sudy byly obrovský, sklepy taky, ale stejně jsme se nejvíc těšili na ochutnávku. :) Ochutnali jsme tři druhy vína. Traminec, Holandské šedé a nějaký sladký. K tomu jsme přikusovali nachystaný sýr a bagetky. Úžasná záležitost, kterou si všech nás 30 co tam bylo, velmi užilo. :) Prohlídku jsme zakončili v prodejně, kde si většina, za více než sympatickou cenu, pořídila jeden exemplář vína domů.
Když jsme vyšli před sklípek, ozývala se předzvěst věcí budoucích. Všude jsme totiž potkávali české fanoušky a po dlouhý době jsme slyšeli nejedno "ahóóóój" a "čeeeeeeeeeši" a "ty vole" od někoho jinýho než českých erasmáků. :) Protože jsme měli hrozný množství času, každej se ho snažil využít po svým. Někdo šel na prohlídku města, někdo na kafe a na sladici a my jsme šly na večeři. V restauraci bylo ještě víc divný, že se tam všichni bavěj česky a že si tam "chlapy" mezi sebou prohazujou takový ty typický český buranský vtípky. Bylo to divný, ale bylo to veselý. :) Pak jsme se setkaly se zbytkem české výpravy, namalovali si na tváře vlajky a vyrazili směr stadion Ljudski vrt. U stadionu bylo neskutečný množství lidí. :) a když ochranka viděla, že jsme češi, automaticky nás poslala k zadnímu vchodu, kudyma chodili češi. Marně se jim Dan snažil vysvětlit, že nemáme lístky do český sekce. Asi jim to přišlo tak nemožný, že tuhle informaci radši ignorovali. :) Takže jsme prošli vstupem pro čechy. A zábava začala. My jsme totiž opravdu neměli lístky mezi dva a půl tisíce českých fanoušků, ale mezi jedenáct a půl tisíce slovinských fanoušků. Organizátoři se na našich 18 lístků do sekce C nevěřícně koukali, volali jednoho sekuriťáka za druhým a nevěděli, jak nás do tý slovinský sekce na druhý straně stadionu dostat. Nakonec to vyřešili velmi rozumně. Otevřeli zátars mezi slovinskou a českou částí a my dali sbohem českým červeným barvám a šli vstříc slovinským. :) Sekuriťáci nebyli jediní, kdo se na nás nevěřícně koukali. :) Když jsme sestupovali k našim místům, začali se po nás všichni otáčet a ukazovat si na nás a fakt nechápali. Těžko říct, jestli byli víc mimo z toho, že si jde 18 čechů sednout doprostřed slovinskýho kotle nebo z toho, že z těch 18 čechů je 13 holek. :D Ale nic jsme se toho nebáli! Fandili jsme jako bysme byli v český části. A možná ještě víc, protože jsme museli přeřvat ty slovince. Velmi jsme si užívali, když slovinci seděli a byli zticha a my si tam začali poskakovat, mávat vlajkou a křičet "Kdo neskáče není čech, hop hop hop.". Ke konci už jsme některý dost štvali. :)
Jak jistě většina z vás ví, výkon naší repre nic moc. O:O je opravdu slabý. Ale pro nás to byl tak velkej zážitek, že i s tímhle výsledkem se hravě vyrovnáme. Jistě, kdybysme dali gól, atmosféra po zápase by byla jinačí. Ale i takhle to za těch 20€ stálo. Aspoň nás slovinci neměli chuť zmlátit a radši se s náma fotili.
Ale zápasem pro nás tenhle den nekončil. Po něm jsme totiž měli naplánovaný zvláštní setkání s Českou televizí. Dan totiž tak trochu pro Českou televizi - sportovní redakci-pracuje. :) Takže si párkrát zavolal, napsal SMS a do hodiny jsme si povídali s Mírou Bosákem, nějakým Vlastou (slibuju že jméno zjistím :) ) a kameramanem (zjistím taktéž). Bylo to výborný. :) Opět další zážitek do sbírky, kterej jen tak někdo nemá. Fotku máme, fotku dodáme. ;)
No a to už bylo 12. Takže nám zbejvaly jen 4 hodiny do odjezdu vlaku (3 ve skutečnosti, protože se měnil čas). Asi hodinu jsme courali venku a pak už šli na nádraží. Tam jsme asi půl hodiny strávili na schodech a pak díky neskutečnýmu talentu Dana a Aničky, kteří ukecali paní uklízečku, jsme si mohli jít sednout...lehnout :) do vlaku. Ale jakýho! :) Rozdělili jsme se do dvojic, každá si zabrala jedno kupéčko, rozložila si polstrovaný sedačky a leželi jsme si jak králové! Chvíli jsme na sebe ve ztichlým vlaku řvali a pak jsme to zalomili. Co se týče mě, já jsem se probudila jen 2x, když přišel průvodčí a pak 5 minut před zastavením vlaku. No a bylo po vejletě. :) Vylezli jsme z vlaku, podivili se, že s náma jelo tolik lidí, když jsme tam nastupovali úplně sami :) a za deset minut jsme byly, my holky z Vilharjevy (klukům trvalo asi trochu dýl, dojít na koleje) v posteli. A je 13:4O a Kača a Ivča tam jsou stále. :)

PS: Jen co mi Bára dá videa, nahraju je sem, abyste něco z tý atmosféry taky viděli. Takže se sem ještě sem tam koukněte. Fotky samozřejmě taky budou.