Páč byl hlášenej neuvěřitelně krásnej den, strašně moc jsme chtěly něco podniknout, někam vyrazit a dosyta si ho užít. Začaly jsme to plánovat trošku pozdě a tak akce typu "Budapešť" či "Itálie" jsme prozatím odložily a soustředily se na něco bližšího. :) Nakonec jsme se rozhodly pro to nejbližší co mohlo bejt - 25 km vzdálenou Škofju Loku. Sice byly nějaké obavy o to, co tam budem celej den dělat, protože je opravdu maličká, ale tyto obavy byly naprosto zbytečný. Ani chvilku jsme se nenudili!

Ač jsme náš plánovaný výlet ohlásily na poslední chvíli, přesto se nás sešlo na nádraží 10, což je ideální počet, a vyrazili jsme. Hned po příchodu do Škofji Loky bylo jasné, že to bude výjimečný výlet. Seznámili jsme se totiž se Sašou - učitelem hudební výchovy v penzi - který nás na šestou hodinu pozval k sobě na návštěvu. Těžko říct, jestli si myslel, že nepřijdem. :) Po tomto veselém úvodu jsme se tedy vydali na naši první plánovanou zastávku - nejstarší Škofjský most s jedinou sochou - Janem Nepomuckým. Pak první kostel, historické centrum a výšlap na hrad. Na hradě jsme opět naznali, že jet na vejlet s Lukášem, je nejen zábavný, ale i výhodný. Díky jeho ukecávacím schopnostem jsme se totiž dostali dovnitř se slevou...takříkajíc cena za 8 lidí místo 10. Prohlídka bych řekla, byla zajímavá. Žádnej průvodce, žádný kamery a alarmy, každej si šel svým tempem, prohlídnul si, co ho zajímalo...no a za nějakou dobu jsme se šťastně shledali venku a dali si první vinnou pauzu, což bylo samozřejmě velmi veselé. :) No ale protože jsme měli hlad, celkem rychle jsme to nahoře zabalili a šli najít nějaký restaurační zařízení. Pizzerie "nevzpomínám-si-jak-se-jmenuje" byla dobrá volba. Ochotná obsluha (i když trochu nešikovná), dobrá pizza...Po kafíčku tamtéž jsme se vydali na kostel na kopci. Vado. Taková krása, takovej výhled, toho sluníčka a teplíčka...nepopsatelný. Kostel byl sice zavřenej, ale Lukáš opět zafungoval...něco panu správci chvíli povídal, ten pak za ním za chvíli přišel, řekl: [i z češke]? A už jsme byli vevnitř....btw. vůbec se mi nějak zdá, že jakmile řeknem, že jsme z češke, tak to funguje jak magický heslo na zvýšení přátelskosti u Slovinců. Tady jsme vyfotili samozřejmě spoustu fotek (Picasa ;) ), Lukáš si parádním a nepřekonatelným způsobem rozšlápnul brejle a poslouchali zvíře, který vydávalo divný zvuky. Pod kostelem jsme si dali druhou vinnou pauzu (u kostela nám to přišlo moc barbarský :) ) a vydali se k poslednímu cíli naší výpravy - kapucínskému klášteru. O tom vám nemůžu nic říct, páč jsme nešťastnou náhodou zůstala venku. A nakonec? Jistě. Návštěva Saši. Koupili jsme mu vínko a řekli si, že přinejhorším ho vypijem sami. Tak to nebylo fakt potřeba. Saša nás přijal, přinesl nám domácí mošt, zapěl si s námi slovinské i české písničky, u kterých nás doprovázel na akordeon a rozloučil se s námi domácími piškotky.

Co vám budu povídat. Úžasný to bylo. :) Myslím, že nikdo, kdo se rozhodl s námi jet, nemůže litovat. :)