OUR ERASMUS STORY
středa 5. srpna 2009
všechno musí jednou skončit
čtvrtek 11. června 2009
...a nám to končí právě teď...
Všechno je sbalený, je toho neuvěřitelná kupa, rodiče skoro připraveni k odjezdu...a my? Já teda ne...Myslím, že mi furt nedochází, že za pár hodin budu doma. Že Ljubljana, Erasmus a Vilharjeva už je takřka minulostí. Že příště budu mluvit anglicky ve středu...na zkoušce z fonetiky a fonologie. Zdá se vám, že jsem zbytečně sentimentální? Tak to jste mě měli vidět ve středu na naší rozlučce, kdy jsem prolila asi tak galon slz.
Všechno je sbalený, je toho neuvěřitelná kupa, rodiče skoro připraveni k odjezdu...a my? Já teda ne...Myslím, že mi furt nedochází, že za pár hodin budu doma. Že Ljubljana, Erasmus a Vilharjeva už je takřka minulostí. Že příště budu mluvit anglicky ve středu...na zkoušce z fonetiky a fonologie. Zdá se vám, že jsem zbytečně sentimentální? Tak to jste mě měli vidět ve středu na naší rozlučce, kdy jsem prolila asi tak galon slz.
Tak teda. ŠŤASTNOU CESTU!
abysme se měly nad čím zasmát a zároveň u toho mohly brečet...
neděle 7. června 2009
BEZ KOMENTÁŘE...protože dobrý věci, nepotřebujou komentář
made by Kača
rozhovor č. 1 - BÁRA
pátek 29. května 2009
Erasmus se nám blíží ke konci. A než úplně skončí, budete si tu číst pár bilancujících zpráv. (který se mi teda fakt chtěj psát...to bude nostalgický a patetický, že to svět neviděl). Jedna z těch zpráv bude takový mini interview s každou z nás. První je rozhovor s Bárou.
M: Co se ti jako první vybaví, když se řekne Erasmus?
B: obrovská zkušenost
B: zemička s neuvěřitelným kouzlem; hory, moře, města připoutána blízko k sobě; hrdí Slovinci; nádherná příroda
B: kdyby šlo jen o to rozhodnutí - chceš tu žít/nechceš tu žít - tak jednoznačně ano
B: nedokážu říct, jestli mě Slovinsko něčím zklamalo, okouzlilo mě...
B: Ljubljana je, co do svojí rozpínavosti, malé město, které je ovšem dost schopné! Krásné centrum, kde nám Jože Plečnik přímo podává svoji ruku, spousta zeleně a městské části jako třeba Trnovo nám připadají tak maloměstské, někdy skoro až venkovské :) Mám milion myšlenek, kterými bych mohla popsat Lublaň, kterou jsem si zamilovala...
B: Samozřejmě chci! Momentálně si nejsem úplně jistá, kam patřím nebo kam budu patřit po návratu (z důvodu jiných... nestalo se tak v průběhu absolvování ERASMU), ale v Bystrém mám zatím doslova "nepřestřiženou pupeční šňůru" a to je poměrně dost svazující... čtu o Vysočině a dojímá mě to! Po Lublani se mi bude stýskat, rozhodně se sem chci vracet. A návrat do reality? Myslím, že sama sebe poměrně dobře dokážu udržovat v realitě... Neočekávám, že mě něco praští po čenichu :D, až se vrátím domů! Pobyt tady mi pomohl hodně věcí si urovnat, ujasnit... nevytrhla jsem list s kapitolou mého života v ČR...
B: Ptuj - kurentovanje - a to nejen proto, že to byl jeden z prvních zážitků tady, řeka Soča a vojenské hřbitovy z 1. sv. v., přímo ze Slovinska si ho neodvážím, ale Benátky - ať už poprvé jako výletník nebo podruhé jako "pozorovatel" Giro d´Italia
B: na noc v Kranjske Goře
B: to by byla asi druhá věc :D ... zážitek z Kranjske Gory, kdy jsem se bála, jestli tu noc vůbec přežiju, byl horší...
B: každému bych podepsala "vřelé doporučení" :D zažiješ spoustu nových věcí, poznáš hodně nového po všech stránkách, procestuješ, seznámíš se s mnoha lidmi z mnoha zemí, ujasníš si, co je pro tebe v životě důležité, co méně... utříbíš svoje hodnoty... všechno rozhoduješ sám za sebe a podle toho za to potom taky neseš následky... životní zkušenost, kterou ti nikdo nevezme, je jen tvoje a ikdyž sem jedeš ve skupině, každý z vás má celkový pohled jiný!
příběh č.3
neděle 24. května 2009
Erasmus je zábava. A lidi, který jsou na Erasmu jsou zábavný. A někdy prožívaj dost neskutečný příhody a vy jen posloucháte a říkate si "Cože??? To snad ani nemůže bejt pravda!". Chci vám představit 3 nejvíc neuvěřitelný, nejvtipnější a nejdokonalejší příběhy, který jsme (zatím) slyšely.
Francouzi aneb cesta tam a zase zpátky
Pokusím se být stručná, ale výstižná, abyste i vy doma u svých počítačových obrazovek měli z tohoto příběhu stejně intenzivní zážitek jako my, kteří už jsme to minimálně dvakrát slyšeli na živo.
Jednoho brzkého (velmi brzkého :) ) březnového rána se 4 frantíci, ne zrovna ve střízlivém stavu, rozhodli, že si tak trošku zazávodí. Měl to být zábavný závod spočívající v tom, že se ve dvojicích měli co nejrychleji přemístit do Záhřebu (Lj - Zg cca 60 km). O první skupince vám můžu říct jen tolik, že se jim to bez větších potíží povedlo. Ta druhá je ovšem mnohem zajímavější...a to nejen proto, že se jim to ani zdaleka nepovedlo, ale hlavně proto, že to jsou úplný troubové. :) Proč? No tak za prvý se na SI- HR hranicích rozhodli, že nepůjdou přes hranice, ale vezmou to lesem a pak přes hraniční řeku. Zábava ne? V březnu. Svlíkli se, oblečení si svázali do ranečku a s jednou rukou nad hlavou se pokoušeli plavat. Clémovi to došlo v půlce, jak hloupej nápad to byl a že mu nestojí za to, plavat ještě takovou dálku...a tak to otočil. Olivierovi asi nic nedošlo a tak plaval dál. Na druhým břehu se jen svalil do trávy a usnul. Jenomže mu nebyla dopřána pokojná noc. Za chvíli ho totiž vzbudili policajti, kterým bylo z nějakýho (fakt nepochopitelnýho :) ) důvodu podezřelý, že viděj v březnu na břehu nahýho člověka. Tak chtěli, aby se legitimoval. A zde přichází "za druhé". Oni si totiž jen úplný troubové nechávaj svoje doklady doma, když se rozhodnou dělat vejlet za hranice. Takže chudák Olivier putoval do chorvatské věznice. Už si asi představoval ty nejhorší scénaře toho, co může následovat...ale to, co ho čekalo v cele, určitě nečekal, (moje oblíbená část ;) ) páč se tam setkal s Clémou, troubou číslo 2. :) Takže se tak pěkně potkali a strávili prý kraptě nepříjemných 23 hodin se svými bosenskými spoluvězni. Pak za nimi tedy přišli policajti s návrhem. Buďto zaplatí každej 2000€ a nebo si to odpykaj natvrdo 14 dní. Ani s jednou nabídkou chlapci samozřejmě nesouhlasili a tak se chvíli dohadovali a nakonec to dopadlo tak, že je teda pustěj ale nesměj rok do Chorvatska a zaplatí 200€. Ty ale neměli samozřejmě u sebe a museli nejdřív zavolat do Lublaně a kámoši jim je museli přivízt, takže se jim ten spontánní vejlet protáhnul tak na dva dny a kousek. :)
Sečteno a podtrženo...pokud chtěli mít z Erasmu nějakej zážitek, tak tenhle asi těžko něco překoná. :)
Dodatek první:
francouz: Luke, můžeš se prosím podívat, kdy děláme zkoušku?
Luke: Ty vole Bežé, vždyť jí máte dneska!
francouz: Cože, jak to je možný???
Luke: Ty vole, kolikrát si na tý hodině byl??? Máš nějaký materiály???
francouz: Do prdele ani jednou, vždyť ten kurz začal před dvěma tejdnama, sem netušil, že bude končit tak brzo!
Dodatek druhý:
introduction: Lukáš, Šárka, Vlastík, Daniela a Joseph (řidič) mají za tři hodiny jet na výlet do Kosova.
Joseph telefonuje: Luke...promiň...ale právě mi uletělo letadlo (byl na dovolený doma ve Francii) a další mi letí až za dva dny...fakt sorry!
Lukáš: Ty vole, jak ti mohlo uletět letadlo???
Joseph: Když já jsem potřeboval strašně na záchod!
Lukáš (když nám to vypráví): Tak to chlapec doslova prosral!
Jednoho brzkého (velmi brzkého :) ) březnového rána se 4 frantíci, ne zrovna ve střízlivém stavu, rozhodli, že si tak trošku zazávodí. Měl to být zábavný závod spočívající v tom, že se ve dvojicích měli co nejrychleji přemístit do Záhřebu (Lj - Zg cca 60 km). O první skupince vám můžu říct jen tolik, že se jim to bez větších potíží povedlo. Ta druhá je ovšem mnohem zajímavější...a to nejen proto, že se jim to ani zdaleka nepovedlo, ale hlavně proto, že to jsou úplný troubové. :) Proč? No tak za prvý se na SI- HR hranicích rozhodli, že nepůjdou přes hranice, ale vezmou to lesem a pak přes hraniční řeku. Zábava ne? V březnu. Svlíkli se, oblečení si svázali do ranečku a s jednou rukou nad hlavou se pokoušeli plavat. Clémovi to došlo v půlce, jak hloupej nápad to byl a že mu nestojí za to, plavat ještě takovou dálku...a tak to otočil. Olivierovi asi nic nedošlo a tak plaval dál. Na druhým břehu se jen svalil do trávy a usnul. Jenomže mu nebyla dopřána pokojná noc. Za chvíli ho totiž vzbudili policajti, kterým bylo z nějakýho (fakt nepochopitelnýho :) ) důvodu podezřelý, že viděj v březnu na břehu nahýho člověka. Tak chtěli, aby se legitimoval. A zde přichází "za druhé". Oni si totiž jen úplný troubové nechávaj svoje doklady doma, když se rozhodnou dělat vejlet za hranice. Takže chudák Olivier putoval do chorvatské věznice. Už si asi představoval ty nejhorší scénaře toho, co může následovat...ale to, co ho čekalo v cele, určitě nečekal, (moje oblíbená část ;) ) páč se tam setkal s Clémou, troubou číslo 2. :) Takže se tak pěkně potkali a strávili prý kraptě nepříjemných 23 hodin se svými bosenskými spoluvězni. Pak za nimi tedy přišli policajti s návrhem. Buďto zaplatí každej 2000€ a nebo si to odpykaj natvrdo 14 dní. Ani s jednou nabídkou chlapci samozřejmě nesouhlasili a tak se chvíli dohadovali a nakonec to dopadlo tak, že je teda pustěj ale nesměj rok do Chorvatska a zaplatí 200€. Ty ale neměli samozřejmě u sebe a museli nejdřív zavolat do Lublaně a kámoši jim je museli přivízt, takže se jim ten spontánní vejlet protáhnul tak na dva dny a kousek. :)
Sečteno a podtrženo...pokud chtěli mít z Erasmu nějakej zážitek, tak tenhle asi těžko něco překoná. :)
Dodatek první:
francouz: Luke, můžeš se prosím podívat, kdy děláme zkoušku?
Luke: Ty vole Bežé, vždyť jí máte dneska!
francouz: Cože, jak to je možný???
Luke: Ty vole, kolikrát si na tý hodině byl??? Máš nějaký materiály???
francouz: Do prdele ani jednou, vždyť ten kurz začal před dvěma tejdnama, sem netušil, že bude končit tak brzo!
Dodatek druhý:
introduction: Lukáš, Šárka, Vlastík, Daniela a Joseph (řidič) mají za tři hodiny jet na výlet do Kosova.
Joseph telefonuje: Luke...promiň...ale právě mi uletělo letadlo (byl na dovolený doma ve Francii) a další mi letí až za dva dny...fakt sorry!
Lukáš: Ty vole, jak ti mohlo uletět letadlo???
Joseph: Když já jsem potřeboval strašně na záchod!
Lukáš (když nám to vypráví): Tak to chlapec doslova prosral!
návštěva s velkým N
pátek 22. května 2009
To nejde se nepochlubit...to prostě nejde...Na Erasmus budeme vzpomínat ještě hoooooooooodně dlouho, protože těch setkání, potkání a poznání co tady proběhlo, se už fakt nemůže nikdy opakovat.
Vážené studentky a studenti,
pokud půjde vše dobře, měl bych být od Po 25. 5. do Ne 31.5. na návštěvě v
Lublani. Rád bych se s vámi na chvilku někde setkal a poptal se vás, jak se vám
ve Slovinsku líbí. Jelikož pojedu vlakem, nemůžu vám, bohužel, přivést soudek
piva či vína aj. příjemné pozdravy z domova (tlačenka, smažák). Máte-li nějaké
pěkné místo (zahradní hospůdku apod.) v Lublani či okolí a chuť se na chvilku
setkat - napište mi. Zatím mám program na Út dopoledne a St celý den.
S pozdravem
J. Trna
váš děkan
pokud půjde vše dobře, měl bych být od Po 25. 5. do Ne 31.5. na návštěvě v
Lublani. Rád bych se s vámi na chvilku někde setkal a poptal se vás, jak se vám
ve Slovinsku líbí. Jelikož pojedu vlakem, nemůžu vám, bohužel, přivést soudek
piva či vína aj. příjemné pozdravy z domova (tlačenka, smažák). Máte-li nějaké
pěkné místo (zahradní hospůdku apod.) v Lublani či okolí a chuť se na chvilku
setkat - napište mi. Zatím mám program na Út dopoledne a St celý den.
S pozdravem
J. Trna
váš děkan
crazy days
Tak se na to podívejme...:)
Květen je fakt šílenej. Všichni jsou furt ve škole, píšou nějaký písemky a musej se učit. My teda samozřejmě ne :), ale to, že tím jsou postiženi ostatní, na nás má samozřejmě taky určitý dopad. Já ani vlastně nevím, o čem pořádně bych měla psát. Nenapsala jsem už tolik vejletů a akcí, že vracet se k nim nemá cenu. A hlavně. Každej jeden, od prvního do posledního, byl tak děsně moc SKVĚLEJ, že bych těžko hledala slova. Přesně s tímhle jsme na Erasmus jely...vidět a zažít co nejvíc. A budeme vidět a zažívat až do konce, to mi věřte. Třeba zejtra jedeme s Kačou na Soču, na rafty. Kdybyste neměli v Čechách tak hnusně :P, ale měli těch 30°C jako my, taky byste hned jeli a doufali, že se do tý nádherný ledový vody vyklopíte. :) A nebo příští tejden. To nás čeká mega big vejlet do Alp s naším učitelem na mountainiring (furt nevím, jak se to píše), kterým zakončíme tento předmět za 8 kreditů. A to si teda pište, že to bude zážitek. 3 dny v horách...Alpách...wow. Na Triglav prej teda nepůjdem, páč tam je ještě o mnoho víc sněhu než by naše netrénované nožky zvládly, ale min. 2000m to mít bude. :)
Bude to těžký, se vrátit domů...tady to je poslední dobou nějak moc skvělý.
DO PYTLE...málem jsem zapomněla na největší událost tohoto tejdne. Lucka má od pondělí novou spolubydlící. :D Fakt už nevím kolikátá to je, ale nebojím se říct, že 3 tejdny jsou dost dlouhá doba na to, aby se tahle odstěhovala a přišla jiná. :D
Květen je fakt šílenej. Všichni jsou furt ve škole, píšou nějaký písemky a musej se učit. My teda samozřejmě ne :), ale to, že tím jsou postiženi ostatní, na nás má samozřejmě taky určitý dopad. Já ani vlastně nevím, o čem pořádně bych měla psát. Nenapsala jsem už tolik vejletů a akcí, že vracet se k nim nemá cenu. A hlavně. Každej jeden, od prvního do posledního, byl tak děsně moc SKVĚLEJ, že bych těžko hledala slova. Přesně s tímhle jsme na Erasmus jely...vidět a zažít co nejvíc. A budeme vidět a zažívat až do konce, to mi věřte. Třeba zejtra jedeme s Kačou na Soču, na rafty. Kdybyste neměli v Čechách tak hnusně :P, ale měli těch 30°C jako my, taky byste hned jeli a doufali, že se do tý nádherný ledový vody vyklopíte. :) A nebo příští tejden. To nás čeká mega big vejlet do Alp s naším učitelem na mountainiring (furt nevím, jak se to píše), kterým zakončíme tento předmět za 8 kreditů. A to si teda pište, že to bude zážitek. 3 dny v horách...Alpách...wow. Na Triglav prej teda nepůjdem, páč tam je ještě o mnoho víc sněhu než by naše netrénované nožky zvládly, ale min. 2000m to mít bude. :)
Bude to těžký, se vrátit domů...tady to je poslední dobou nějak moc skvělý.
DO PYTLE...málem jsem zapomněla na největší událost tohoto tejdne. Lucka má od pondělí novou spolubydlící. :D Fakt už nevím kolikátá to je, ale nebojím se říct, že 3 tejdny jsou dost dlouhá doba na to, aby se tahle odstěhovala a přišla jiná. :D